Když si chcete pořídit novou kuchyni, jdete do kuchyňského studia, sdělíte svou představu, možnosti, a společně s někým zkušeným naplánujete novou kuchyni. Kuchyňský designer/ka, vám v rámci vašich finančních a technických možností naplánuje kuchyň takovou, aby byla praktická, funkční a v neposlední řadě, abyste z ní měli radost, když už za ni musíte vynaložit nemalé finanční prostředky. A stejně by tomu mělo být u výběru automobilu. Zdá se to na první pohled velmi banální záležitost. Řeknete si, leckdy mylně, co je na koupi vozidla? To si snad umím vybrat sám/a. Ale opak je pravdou. Dnes je nabídka automobilů a veškerých konfigurací tak pestrá a široká, že ten, kdo se tomu opravdu nevěnuje, nemůže mít absolutně správný přehled o možnostech, a především o různých úskalích toho či onoho. Lidé si sami zbytečně znepříjemňují život špatným výběrem, a na vše přijdou, až když je pozdě, a musí si něco zbytečně zaplatit. Nepodceňujte proto výběr automobilu, abyste jednou nelitovali. Marketingové taháky různých značek o prvotní nižší vstupní investici se později prodraží a potrápí právě v případě řešení různých komplikací v budoucnu. Mnoho zákazníků jsem "usměrnil" správným směrem, a nakonec mi za toto poděkovali, byli rádi, že si nechali poradit. A ti, kteří si mylně "jednoduše" řešili sami, později zaplakali, a litovali, že si právě nenechali dříve poradit. 

 V dnešní době je nabídka vozidel opravdu tak široká, že klient se v ní jednoduše ztrácí, a pokud stojíme před rozhodnutím o pořízení vozidla, měli bychom se v rámci ochrany své obvykle nemalé investice s někým kompetentním poradit. Za tu budoucí úsporu či obezřetnost před problémy a zklamáním, to opravdu stojí, a není to žádná ostuda, ba naopak, stejně jako v jiných odvětvích, je toto na místě.

 Jaký by měl takový člověk být? Dle mého názoru, by měl mít především nemalé technické zkušenosti s údržbou a opravami, a v neposlední řadě určitě také dobrý cit a vkus. Ne pouze a jen umět mluvit cizím jazykem, zajistit dovoz, registraci, klienta "zkasírovat" za službu. To je na celém procesu relativně nejbanálnější. Takový člověk by se měl opravdu orientovat především v technické problematice vozidel. Měl by mít přehled a zkušenosti o poruchovosti, opravách, a celkově zkušenosti s údržbou vozidel. Proto, aby vás dokázal varovat před všemi možnými úskalími, která vás mohou v budoucnu potkat. Měl by mít cit o tom, co je důležité, nedůležité, praktické, vhodné, nezbytné či zbytné. Proto, abyste za pár dnů či týdnů, nelitovali, že jste něco podcenili a měli rozhodnout jinak. Měl by ale také přemýšlet dopředu. Dříve či později budete chtít svůj vůz prodat, a na to by se také mělo myslet již při jeho pořizování . Především i proto, aby vaše ztráta byla co nejnižší. Jelikož automobily si nekupujeme jako lednice, které po pár letech vyhodíme na skládku, ale u automobilu vždy po našem využití zůstává ještě nějaká zůstatková hodnota, kterou ještě někdo další ocení, a zaplatí. Nedílnou součástí tohoto "poradce" při pořízení vozidla, by měl být opravdu také jeho vkus. Obdobně, jako prodavač oblečení, má vkus na to, co se nosí, co vám sluší, jelikož se v tom denně pohybuje, a má rozhodně lepší přehled, nežli vy samotní. Určitě jste to již někdy zažili, a od toho tam jsou. Za automobily v podstatě utrácíme nejvíce peněz z našich rozpočtů, prezentujeme se jimi, jsou naší vizitkou ve společnosti, jako oblečením, které nosíme, a proto si přeci svou nemalou investici musíte správně chránit. Proto byste si opravdu měli nechat poradit. Není to žádnou ostudou, každý nemůže mít přehled a vkus o všem.

 Takový poradce, který vám "káže víno", by také sám "neměl pít vodu". Měl by se sám reprezentovat vkusem, zkušenostmi, praktickými radami. Neměl by vám radit, jaký si máte koupit Mercedes, když sám celý život jezdí v Hyundai či Kie. Měli byste se relativně vyvarovat informací z internetu, a brát je trochu s nadsázkou. Nevíte který článek a recenze je vůbec objektivní, kdo za ním stojí, kdo si jej zaplatil, a kam je cílen. Automobilky dávají žurnalistům "dary" a platí si "hezké" testování, tak, aby byl článek či recenze "líbivá", dle objednatele. Věřte, že nikdo nic nedělá zadarmo, tedy ani nikdo nepíše články jen proto, že ho to baví. Internetová fóra. To je další český nešvar. Asi tak polovina různých internetových recenzí je psána lidmi, kteří píší o něčem, o čem sami pořádně vlastně nic nevědí. Leckdy hanbí kvalitní tradiční automobilky jako např. VW, BMW či Mercedes, ale sami jezdí Dacií, Kiou, či Hyundaiem, a pod. a o takových kvalitních vozech si nechávají jen zdát. Na forech o automobilech nepíší opravdové zkušenosti objektivní majitelé, kteří ty zmiňované vozy vlastní, protože ti nemají potřebu a nemají na to rozhodně čas, a je pod jejich úroveň se něčím takovým vůbec zabývat. "Chytré" příspěvky např. o nepraktičnosti a nefunkčnosti zadního náhonu německých vozidel např. BMW a Mercedes, píší lidé, kteří celý život jezdili pouze s cca 10 let starou škodovkou, a v životě v takovém voze ani neseděli, a řeší pouze A, ale nevysloví B. Neznají rozdíly mezi prémiovým vozem a vozem střední či nižší třídy. Opravy svých vozů si řeší doma na koleni, pomocí zkušeností jiných kutilů z internetu, a pak to vše tak vypadá. Lidé, kteří opravdu pracují s reálnými aktivními zkušenostmi, opravami,  a pod., nemají čas, důvod a potřebu si někde vylévat srdce na internetových diskuzích, které prostě nejsou a logicky nemohou být objektivní. Jsou tak leda vhodné k tomu, jak něco "zfušovat" doma na koleni za co nejméně peněz, a pomlouvat servisy, jací jsou zloději. Ve všem by zkrátka měla být vždy jakási rovnováha a střízlivost. 

 Německo je "automobilové království". Je mateřskou zemí mnoha automobilek. Pochází odsud automobilky jako koncern VW, kterému náleží "naše" ŠKODA, SEAT luxusní AUDI PORSCHE, LAMBORHINI, BUGATTI, BENTLEY. Dále také výrobci nákladních vozidel MAN, SCANIA a autobusy NEOPLAN, v neposlední řadě motocykly značky DUCATI. Koncern DAIMLER AG, kterému náleží MERCEDES-BENZ, MARCEDES AMG, MERCEDES-MAYBACH, SMART, a autobusy SETRA. Věhlasné BMW, kterému patří automobilky MINI či ROLLS ROYCE. Původně také lidový OPEL. Tím pádem je zcela jasné, co se v Německu asi tak děje. Je to v podstatě obrovský velkoobchod s automobily pro celou Evropu i svět. Nabídka automobilů u nás na českém trhu, se absolutně nedá srovnat s nabídkou v sousedním Německu. Z Německa se zánovní automobily nedovážejí pouze k nám, nýbrž v podstatě nakupuje tam celá Evropa.

 Obchod se zánovními automobily je obdobný, jako s novými automobily. Automobily v Německu nenakupujeme pouze mi ze střední a východní Evropy, ale také obchodníci z ostatních státu jak západní, tak severní, jižní i východní Evropy, jako Dánsko, Norsko, Švédsko, Nizozemsko, Rakousko, Belgie, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Srbsko, Chorvatsko, či Rumunsko a Bulharsko. Za vším hledejte právě tu širokou nabídku německého trhu, ať už v pestrosti výbav, barev, zkrátka celkové konfiguraci vozidel, ale v neposlední řadě také především perfektní stav zánovních vozidel, která díky německému prostředí a přístupu, vykazují minimální opotřebení. 

 Ten se nedá absolutně srovnat, se zánovními vozidly od nás z ČR. Je to způsobeno několika faktory. Úroveň automobilových dealerů je zde vyšší, a s tím souvisí především přístup k zákazníkovi. V Německu platí dvojnásob přísloví "náš zákazník, náš pán". V Německu se vám nestane, že by jste se u prodejce dohadoval o tom, zda se vám na to či ono vztahuje na záruka výrobce či ne, na co máte nárok a na co ne. V případě jakéhokoliv problému s automobilem vadný díl vymění automaticky bez jakýchkoliv připomínek a dohadování. Ne jak je u nás v ČR zvykem, že se téměř všichni obvykle chovají, jakoby vám nový díl měli dát ze svého. Podmínky a podpory prodeje nových vozidel jsou zde také na daleko vyšší úrovni, nežli u nás. Už jen z pohledu financování. Které často obsahuje i servisní balíček, ve kterém vám opravdu vymění vše, co je dle předpisu výrobce předepsáno, a proto daný zákazník nemá potřebu své nové vozidlo dávat na údržbu nikam jinam, nežli tam, odkud jeho vůz pochází. Tím pádem v Německu není také tak rozsáhlá síť nezávislých servisů, které by se staraly o zánovní vozy. Tedy vše má jasně danou servisní historii. Ostatně ono první 1,2,3, roky, na vozidlech není obvykle co opravovat, krom běžné údržby, jako výměna oleje, brzdového obložení, či výjimečně nějakého vadného dílu z výroby, v rámci záruky. Pojistné události se také řeší v autorizovaných dealerstvích, tím pádem jsou zaznamenány veškeré úkony v historii vozidla, a občasné lakování je vždy za podmínek výměny dílu za nový, a dle postupu automobilky. Větší opravy, které by vyžadovaly více práce, nežli jen vyměnit například promáčklé dveře, kapotu, nárazník, zkrátka šroubované díly, se zde obvykle nedělají, a když ano, tak velmi zřídka a ojediněle. Jakmile je automobil poškozen do nosných částí, tzn. poškozený sloupek střechy, nosník motoru a pod., vozidlo se neopravuje, i když je to bez problému technicky možné, a prostě jej nabídnou k prodeji jako havarované, protože tam to pojišťovna také bez řečí řádně zaplatí, tak, že si mohou bez problému za přijatelných podmínek raději pořídit vůz nový.

 Dalším neméně důležitým faktorem, a to velmi významným, je prostředí, v jakém jsou automobily provozovány. Počínaje stavem silnic, přes pravidelnou čistotu karoserie, k celkovému provozování vozidla. Každý z Vás jistě v Německu již někdy byl. Místní politika, "když něco děláme, tak to uděláme pořádně", se na stavu automobilů velmi promítá. Stav silnic, po kterých automobily jezdí, je úplně někde jinde, než na co jsme zvyklí od nás. Má to na stav automobilů velký vliv. Pokud je vozidlo provozováno v takovémto německém prostředí, které je mnohem šetrnější, jeho opotřebení je velmi pomalejší co do věku, avšak také co do nájezdu. Troufám si za 20 let práce s automobily prohlásit, že německé vozidlo s nájezdem 150.000km je v lepším stavu, nežli české vozidlo s nájezdem 50.000km. Proč?? Je to jednoduché. Když srovnáme průměrný roční nájezd v ČR, který se pohybuje mezi 10.000 a 20.000km, v Německu není problém ročně najet okolo 50.000km a více. Němci prostě jezdí. Proč? Je to dáno několika faktory. Místní ekonomika je daleko rychlejší, tedy zákazník kupuje nové vozidlo daleko častěji, když už ho koupí, jezdí s ním. Jezdí s ním pracovně, třeba i 5.000 km měsíčně, jezdí s ním také mnohem více volnočasově, za rodinu vzdálenou ne desítky km jako u nás, ale spíše stovky km, a v neposlední řadě také za účelem turismu. Na víkendy do Alp, k moři, a pod. Avšak toto z vozidla nedělá opotřebovanější vůz. Logicky, pokud vůz najede 50.000 km po dálnici, na 6-7-8 rychlostní stupeň, opotřebuje se méně, nežli český vůz po Praze, plné výmolů, který jezdí nejčastěji na 1-2-3 rychlostní stupeň. A pokud bychom měřili čas, po který běží motor (skutečné motohodiny provozu), možná bychom byli překvapeni, že právě německé vozidlo s tímto nájezdem je bude mít nižší, nežli to české. Další obrovský vliv, na stav vozidla mají již zmiňované silnice a jejich stav. Rozvrzaný interiér, osekaný nárazník, kapota a světla od kamínků, praskliny na čelních sklech, a pod., to německý vůz nezná. Jelikož zdejší silnice jsou v perfektním technickém stavu. A taková opotřebení vozidel jsou nevratná. Olej v motoru vyměníte, brzdové destičky a kotouče také, ale pokud vám začnou hlučet plasty interiéru z důvodu neustálého skákání po výmolech, toho už se nikdy nezbavíte. Z tohoto důvodu, během několika měsíců provozu vozidla v čr, budete mít automobil více "vybydlený", než automobil za několik let provozu v Německu. To je fakt, který si za 20 let této praxe troufám bez nadsázky prohlásit, a za kterým si z praxe stojím, především z vlastních zkušeností.  

 O problematice stáčení kilometrů je toho na internetu napsáno mnoho. Zejména je pliváno na dovozce a varováno před dovezenými vozidly. Otázkou však je, kdo a proč stojí za těmito články? Že by prodejci nových vozidel v ČR? Že by pro to, aby se jim nezmenšoval podíl prodaných vozidel na českém trhu? Že by dovezená zánovní vozidla byla jejich největší osinou a konkurencí? Všechno se dá zaplatit a zmanipulovat, a žurnalistika, která nemá o čem psát, velmi jednoduše. Prostě si objednám článek, řeknu co chci aby tam bylo napsáno, zaplatím, a mám článek v třeba i ve věhlasném motoristickém časopisu, či novinách. Netvrdím, že se manipulaci s tachometry neděla a neděje, ale rozhodně ne v takové míře, jak je psáno. "Pozor na auta z dovozu, 2/3 dovezených vozidel jsou stočené" , a podobné články, jsou naprosto zavádějící. Přesné procento, kolik vozidel je stočeno, je neznámé, a kdo si jej troufá vyslovit, nemůže to mít absolutně podložené, jelikož se to opravdu dá udělat bez rozpoznání, ale pouze v takových případech, kdy daný automobil nemá nikde žádné záznamy, a těch je velmi zřídka. V dobách před XY lety to bylo celkem jednoduché, dnes to již opravdu pozbývá smysl. Tuto práci dělám 20 let, doba se hodně změnila, a v posledních letech tomu již dávno není tak, jak tomu bývalo v 90. letech, kdy se dovážela značně havarovaná vozidla, bylo možné je přihlásit bez fyzické návštěvy na STK, neexistovaly on-line databáze o servisních úkonech, falšovaly se servisní knihy, a pod. Posledních 10-15 let určitě, je každé vozidlo několikrát do roka na návštěvě u databázového systému. Tedy pokud jde na servisní prohlídku, dealer zaznamenává stav počítadla, pokud dojde k jakékoliv pojistné události, třeba jen výměně čelního skla, pojišťovna zaznamenává stav počítadla, pokud jde vozidlo ne evidenční kontrolu z důvodu změny majitele či na pravidelnou STK, zaznamenává se stav počítadla, a databáze těchto institucí jsou v podstatě propojené. V těchto případech nelze hodnoty absolutně zpochybnit, a stočení tachometru takového vozidla je naprosto zbytečné, nesmyslné a jednoduše prokazatelné. Proto články typu "2/3 dovezených vozidel, jsou stočené", jsou naprosto zavádějící, nepravdivé, a pasují tak do 90. let, nýbrž ne do roku 2020, kde je rozsáhlá digitalizace dat a databází, které nelze obcházet, či s nimi manipulovat. 

 Dalším jednoduchým argumentem pro vyvrácení takových tvrzení je úvaha, jaká vozidla se vlastně dovážejí? Rozhodně ne 10 let a více stará. To se již dávno nevyplatí, když se zamyslíme nad tržní hodnotou vozu, a náklady za dovoz. Pokud si půjdete na jedno odpoledne stoupnout na hraniční přechod Rozvadov, a budete sledovat, co se dováží, uvidíte sami. Jsou to ve obvykle vozidla se stářím 6 měsíců až maximálně 5 let, pocitově bych řekl průměrné stáří 2-3 roky. A proč? Protože jejich tržní hodnota po 3 letech je zhruba poloviční, oproti hodnotě nového vozidla, a přesto mají před sebou ještě spoustu let a mnoho nejetých kilometrů, a jejich hodnota vlivem amortizace již tolik neklesá, jako je tomu ve zmiňovaných prvních 2-3 letech. A taková vozidla jsou v 99% vždy servisovaná ve značkovém dealerství, tedy s jasnou servisní historií, a jejich minulost je nezmanipulovatelná. K tomu si připočtěte širokou nabídku německého trhu, kde má zákazník na výběr obrovskou škálu výbav, barev, celkové konfigurace vozu, a v neposlední řadě velký rozptyl počtu ujetých kilometrů. Proto se vozidla z Německa exportují do celé Evropy, a ještě dál.

 Tato problematika je obdobná, jako předchozí článek, o problematice stáčených kilometrů. Také se dočteme na internetu ve spoustě článků o varování před opravenými "totálkami" a pod. Opět si položme otázku, kdo a proč stojí za těmito články? Opět, dealeři nových vozů. Jedná se o placené články. Proč? Chtějí prodávat, a dovozy jim to znepříjemňují. Dovozy mají obrovský podíl na trhu, a opravdu jsou prodejcům nových vozidel napříč všemi značkami osinou a trnem v oku. Pojďme se logicky zamyslet. Opět, nejsme v 90. letech, kdy zde nic nebylo, a nic se nedalo pořádně koupit, a po všem byl obrovský hlad. Zejména po "západních" automobilech z dovozu. Opravovaly se opravdu "totálky", měnily se 1/4 ba dokonce 1/2 karoserií... Dnes?? Nikoliv! Za prvé, nabídka je tak široká, že vozidel je přebytek a je opravdu z čeho vybírat. Za druhé, hodnota automobilů jde tak rychle dolu, že se nikomu nevyplatí dovézt ze západu více havarované vozidlo, 2-3 měsíce jej opravovat, a pak prodávat. Čeští dovozci kupují vozidla, které mohou obratem prodat, bez čekání na opravu. Za třetí, cena lidské práce také ohromně vzrostla a v podstatě ani již nemáte kde a kdo by vám havarovaný vůz opravil. V dnešní době je autoklempíř nedostatkový obor, a už vůbec ne ten, který by vám vyměnil 1/4 karoserie. A když ano, tak v součtu s cenou dílů, práce, lakováním, dobou opravy, čekáním, a ještě složitostí prodeje, je tento proces již opravdu nerentabilní. 

 České servisy mají plné ruce práce s opravami havarovaných automobilů z běžného provozu, je nedostatek klempíren a lakoven, a proto se opravdu tento kolotoče nikomu nechce absolvovat, a téměř všichni dovozci havarovaných vozidel se v podstatě přeorientovali na jiný druh podnikání. A za čtvrté, rozdíl v hodnotě havarovaného vozu, tedy potenciální zisk, který by na tomto procesu mohl vzniknout, už dávno není takový, jako v 90. letech, a už vůbec ne se všemi těmi starostmi okolo. Automobily se staly prostě čím dál tím více spotřební věcí. Při větším poškození, jdou zkrátka na rozebrání, na díly, případně někam dál na východ od ČR, Rumunsko,  Polsko, atd., tam jsou v některých případech ještě stále v době, kde my jsme byli právě před 20-30 lety.   

 Vždy záleží, na několika faktorech. Pokud máte na vozidlo připravené vlastní finanční prostředky, nečekáme na předschválení a pozdější kontroly leasingové společnosti. Dále pokud máte jasnou představu o tom, jaký vůz vlastně chcete, nemusíme dlouho tápat, vaši představu usměrňovat a hledáme rovnou vhodného kandidáta, již pouze dle aktuální nabídky, stavu, výbavy. Zjednodušeně, v urgentních případech se celý proces dá zajistit do 2-3 pracovních dnů. Ale průměrná doba celého procesu je cca 1 týden, včetně dopravy a veškerých formalit spojených s českou registrací, až po fyzické předání vozidla.